20.02.2023
Dnes již většina z nás ví, že fyzické tresty dětem nic dobrého nepřinášejí. Jako milující rodiče se jich tedy snažíme vyvarovat a hledáme jiné možnosti výchovy. Často však, více či méně vědomě nebo i zcela nevědomě, děláme ve své podstatě totéž. Často však navíc s pocitem oprávněnosti, láskyplnosti, s odvoláním se na potřebu „dobře vychovat dítě“.
Psychické tresty jako forma psychického násilí mají však na dítě stejně devastující vliv jako fyzické trestání. Vždy dochází k ohrožení duševního vývoje, a to i přesto, že na dítěti na první pohled nic zvláštního nepozorujeme. Důsledky se velmi často objeví až v dospělosti, a to ve formě problémů v osobních i pracovních vztazích, partnerských a rodičovských rolích i dalších sociálních kontaktech.
Co vše tedy je psychické násilí? Na co je dobré dávat při výchově pozor? Nejčastější formy psychického násilí na dětech:
- Častá kritika, vulgarita při komunikaci s dítětem, stálé trestání
Slovní agrese, kritické promluvy, upozorňování na chyby bez současného ocenění, patří sem ale i odmítavé a ponižující jednání s dítětem na veřejnosti. - Ponižování a zesměšňování
Výsměch za neúspěch, zesměšňování za jeho přirozené projevy chování, případně normální projevy emocí (smutek, lítost, rozrušení, strach…), ale i tzv. „nálepkování“ – např.: „Ty jsi takový strašpytel.“, „No jo, náš uplakánek.“ - Vyhrožování, záměrné vyvolávání strachu
Strach nedovoluje dítěti jednat podle své svobodné vůle, je pod neustálým tlakem dospělého. - Vyhrůžky opuštěním či zvětšování psychické vzdálenosti mezi dítětem a rodičem
Patří sem i běžně používané věty typu: „Přijď, až budeš hodný.“, „Jestli se nepřestaneš vztekat, půjdu pryč.“ , „Když budeš zlobit, odnese tě čert.“ - Frustrování potřeb dítěte
Domácí vězení, ale i znemožnění kontaktu s vrstevníky nebo dalšími rodinnými příslušníky. - Trestání mlčením, nekomunikací, nevšímavostí ze strany rodiče
Dítě prožívá frustraci a strach ze ztráty vztahu s blízkou osobou. - Řvaní, vulgarita, křik
Křik je pro děti známkou nebezpečí, čemuž odpovídá i jejich prožitek. Děti obecně nemají rády, i když jen dospělý zvýší hlas, když je naléhavější. - Přetěžování dítěte
Např. domácími povinnostmi, péčí o sourozence nebo vyžadováním péče o rodiče, ale i požadavkem na excelentní školní výkony, přetěžování zájmovými činnostmi apod. - Neustálé srovnávání s jinými dětmi, výčitky, obviňování
To vše je pro dítě velmi deprivující a vede k narušení sebedůvěry. - Vystavování dítěte vážným domácím konfliktům nebo nepřiměřené zátěži v souvislosti s rozvodem rodičů
Velmi často si rodiče z dítěte dělají spojence nebo svědka událostí, případně si spolu rodiče skrz dítě vyřizují své účty a léčí svá zranění. - Nízký skutečný zájem o dítě v důsledku vysoké zaměstnanosti rodičů
Často kompenzován vysokým materiálním standardem. - Zanedbávající výchova
Nezájem o duševní a tělesné zdraví dítěte, nezájem o jeho výchovu, vzdělání, potřeby.
Pokud jste sami sebe při čtení těchto řádků „nachytali“, nebo jste se začali proklínat a jste zděšeni, ráda bych vás uklidnila a podpořila. Žádný rodič není dokonalý. Buďte k sobě shovívaví, ale nepřestaňte být pozorní. Citlivost k potřebám dítěte a poctivá vlastní sebereflexe je dobrou prevencí.
PhDr. Pavlína Hlaváčová
psycholog a dětský terapeut