Od 1. července 2022 bude mít Centrum J. J. Pestalozziho – Krizové centrum v Chrudimi k dispozici dětského terapeuta

Centrum J.J.Pestalozziho, o.p.s. 18.05.2022

Jaký je rozdíl mezi dětským terapeutem a dětským psychologem?

Psychologická poradenství a psychoterapie se mohou zabývat podobnými problémy, liší se ale způsobem práce a hloubkou zpracování tématu. Psycholog poskytuje zpravidla odborné poradenství. Nabízí rychlou pomoc lidem, kteří ve svém životě řeší problémy nebo situace, se kterými si nevědí rady, nebo je nedokážou řešit vlastními silami. Psycholog poskytuje odborné informace a zároveň zajišťuje psych. pomoc a podporu. Psychologické intervence jsou spíše krátkodobé, zaměřené na řešení aktuálního problému, se kterým klient přichází.

Psychoterapie bývá dlouhodobější a hlubší. Nejde pouze o řešení problému, ale o léčení prostřednictvím psychologických prostředků, tedy pomocí komunikace a vztahů. V terapeutickém procesu jde o podporu stability a integrity osobnosti. Terapeut podporuje klienty ve vyjadřování svých potřeb, či obav. Pomáhá hledat klientovu autenticitu, vede ho k nalezení vlastní hodnoty a k sebepřijetí. U dětí se tento proces děje nejčastěji za pomoci hry, která je pro děti přirozená a lépe odpovídá jejich schopnostem, chápání okolního světa a vztahování se k němu.

 

Souvisí práce psychoterapeuta s dnešními psychickými problémy dětí?

Dnešní problémy dětí bývají stále více komplexnější. Problémy dětí bývají spíše symptomy obtížné životní situace, než problémy samy o sobě. Je tedy často zapotřebí jít hlouběji, než k problému samotnému a ošetřovat problém v jeho hlubších souvislostech. A k tomu slouží práce dětského psychoterapeuta. To, zda bude problém možné řešit dostupnými psychologickými metodami, nebo bude třeba jít hlouběji, se však nedá předem určit. Pro úspěšnou práci je však zapotřebí, aby bylo vytvořeno pro dítě bezpečné prostředí. Proto předávání dětí od jednoho odborníka ke druhému ve chvíli, kdy se ukáže, že je třeba ošetřit problém v jeho celé hloubce, je pro děti často stresující. Z tohoto pohledu se pak pozice dětského psychologa-terapeuta zdá být tou nejlepší možností, kterou můžeme dětem, které do krizového centra přicházejí, nabídnout.

 

Byla distanční výuka pro dětskou duši skutečně tak stresující?

Pro některé ne, pro některé ano. Řada dětí, které dobou uzávěry během pandemie Coronaviru prošly bez větších obtíží, se potýká s problémy při návratu k běžnému životu. Například děti, které se necítily dobře v kolektivu, snášely distanční výuku bez problémů. Dlouhodobá izolace ale prohloubila jejich obavy z interakcí s vrstevníky, které již nebyly schopni zvládat vlastními silami. Frustrace ze ztráty sociálních kontaktů byla zátěžovou zkouškou nejen pro děti, ale i pro dospělé. Pro děti a dospívající je však kontakt s vrstevnickou skupinou zvlášť důležitý. Ve vrstevnické skupině si děti mohou zkoušet různé role, učí se vnímat potřeby ostatních, vycházet s osobami různých povah a názorů, řešit spory, projevovat vlastní názor a další dovednosti důležité pro pozdější fungování ve společnosti. Díky příslušnosti k určité skupině jsou naplňovány potřeby bezpečí, sounáležitosti a společenského přijetí. Nesmíme zapomenout, že například středoškoláci byli téměř po celou dobu odkázáni jen na online prostor, kde tyto přirozené procesy mohou probíhat jen velmi omezeně. Nárůst psychických problémů dětí a dospívajících poté není překvapující.

Dalšími tématy jsou sebepoškozování nebo poruchy pohlavní identity. Prosím o podrobnější výklad.

Sebepoškozování je logickým vyústěním dlouhodobě neutěšeného psychického stavu dětí. Jde o maladaptivní způsob řešení problémů, ke kterému se děti uchylují, když si se situací neví rady. Důvody bývají rozličné. Sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky by ale nikdy neměly být brány na lehkou váhu a měla by jim být věnována pozornost. Tyto projevy chování jsou často voláním o pomoc, kterou děti potřebují a nedostávají. Pojmenovat problém a mluvit o něm je totiž někdy velmi těžké. A zde si často nevystačíme jen s vyřešením izolovaného problému, je potřeba jít dál, pochopit jak dítě nebo mladý člověk funguje, vnímá a vyhodnocuje různé životní události a na základě toho poskytovat odpovídající pomoc.

Co se týká poruchy pohlavní identity, nárůst tohoto tématu může souviset se změnami ve společnosti směrem k většímu liberalismu. Jen v některých případech se jedná o poruchu pohlavní identity jako takovou, častěji jde o experimentování s vlastní pohlavní rolí, za kterým stojí potřeba ujasnit si, kdo jsem a jak se cítím.

 

Psychoterapeut bude pracovat s dětmi sám nebo za dohledu rodičů?

Vlastní terapeutická práce probíhá vždy pouze s dítětem, bez přítomnosti rodičů. Základní podmínkou pro terapii je vytvoření bezpečného prostředí a vztahu důvěry tak, aby dítě s terapeutem mohlo mluvit otevřeně o čemkoli. A to se z podstaty věci za účasti rodičů vylučuje. V případě dětí se ale často nejedná pouze o izolovanou terapii dítěte, k úspěšnému zvládnutí problému je zapotřebí spolupráce s celým rodinným systémem. Rodiče tedy nejsou „ze hry“, terapie není pouze věcí dítěte, tedy alespoň pokud má být účinná. Rodičům je vždy poskytována zpětná vazba s ohledem na zachování bezpečného prostoru pro dítě.

Je tato služba placená?

V rámci krizového centra se tak jako v případě všech zde poskytovaných služeb jedná o bezplatnou službu. S klienty je uzavírána písemná nebo ústní smlouva, ve které jsou podrobně seznámeni s podmínkami poskytování služby i s tím, co lze a nelze od služby očekávat.

V případě potřeby kontaktujte Krizové centrum Chrudim na tel. čísle: 469 623 899 nebo e- mailem: kc@pestalozzi.cz (adresa – Štěpánkova 108, Chrudim).